Americký pitbulteriér byl vyšlechtěn z menších teriérů a jeho bojovnost se cvičila při psích zápasech. Tak vznikli tzv. "pitteriéři". Ti se postupně křížili s většími psy a tak vznikl Americký pitbulteriér. Tento pes není doposud uznán FCI. Je mírumilovný k lidem, ale v nesprávných rukou dokáže být i nebezpečný.
Americký pitbulteriér je pevný a atletický pes, který je velmi dobře osvalený. Je milý a přátelský, svému pánovi je naprosto oddaný a je skvělým společníkem. K cizím lidem se ale chová podezíravě. Je to velmi pracovitý pes, který dokáže pracovat velmi tvrdě a vytrvale. K cizím psům bývá agresivní a dává jim najevo svoji nadřazenost. Americký pitbulteriér je inteligentní pes, který je při správné výchově poslušný. Jeho srst je krátká, lesklá a tvrdá a nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
Země původu - USA
Hmotnost - fena 13 - 22 kg, pes 16 - 30 kg
Výška - 45 - 56 cm
Barva - Povoleno je jakékoliv zabarvení.
Americká Akita je silný odolný pes původně používaný k lovu vysoké zvěře a medvědů. Kvůli jeho zvýšenému prahu bolesti není vhodné používat k výchově donucovací prostředky.
Americká Akita se (stejně jako Akita Inu) vyznačuje vysokouoddaností ke svému pánovi. Určitá nevraživost až agresivita semůže projevit vůči ostatním psům, proto je vhodné Americkou Akitu brát už od štěněčího věku mezi psy.
Americká Akita nevyžaduje zvláštní péči o srst, která je samočistící a vyžaduje pouze pravidelné kartáčování. Také ostatní hygiena (čištění uší a kůže) není nutná jako u ostatních plemen.
Země původu - Japonsko
Hmotnost - neuvádí se
Výška - pes 66 až 71 cm, fena 61 až 66 cm
Barva - Existuje mnoho barevných variant - bílá, načervenalá, žlutavá,
jsou možné varianty s maskou i bez masky
Americký buldok je velmi svalnatý, silný pes, kterého není vhodné vychovávat k přílišné plachosti ani k agresivitě.
Původně byl využíván k lovu medvědů jako návnada, později také při býčích zápasech (odtud název "bull"). Zanedbatelné není ani využití k lovu kanců a mývalů.
Americký buldok je sebevědomé a živé plemeno. Je vhodné i k dětem. Je však nutný důsledný výcvik už od ranného štěněcího věku. Americký buldok se vyznačuje odvahou a hrdinstvím - zvlášť při ohrožení pána. Nevýhodou je agresivita vůči ostatním psům - buldoka je nutné brát do společnosti ostatních psů už od štěněcího věku.
Péče není náročná - krátká hrubá srst potřebuje pouze pravidelné kartáčování, koupání pouze v nezbytných případech. Americký buldok bohužel inklinuje ke slintání.
Země původu - Velká Británie
Americký buldok je velmi svalnatý, silný pes, kterého není vhodné vychovávat k přílišné plachosti ani k agresivitě.
Původně byl využíván k lovu medvědů jako návnada, později také při býčích zápasech (odtud název "bull"). Zanedbatelné není ani využití k lovu kanců a mývalů.
Americký buldok je sebevědomé a živé plemeno. Je vhodné i k dětem. Je však nutný důsledný výcvik už od ranného štěněcího věku. Americký buldok se vyznačuje odvahou a hrdinstvím - zvlášť při ohrožení pána. Nevýhodou je agresivita vůči ostatním psům - buldoka je nutné brát do společnosti ostatních psů už od štěněcího věku.
Péče není náročná - krátká hrubá srst potřebuje pouze pravidelné kartáčování, koupání pouze v nezbytných případech. Americký buldok bohužel inklinuje ke slintání.
Země původu - Velká Británie
Výška - fena 52-55 cm, pes 55-70cm
Barva - Různé stupně bílé, strakaté, hnědé, červené. Pozor pokud je buldok bílý, je třeba
zkontrolovat, jestli není hluchý.
Americký stafordšírský teriér je velmi podobné plemeno Stafodšírskému teriérovi, ze kterého byl patrně vyšlechtěn a americkému pitbulteriérovi. Podrobné informace viz. americký pitbulteriér.
Výška - 45-54 cm
Barva - je možné jakékoliv zabarvení - nejčastější je žíhaná
Plemeno Anglický buldok bylo původně využíváno k býčím zápasům v arénách (odtud název bulldog = býčí pes). V roce 1835 však bylo býčím zápasům definitivně odzvoněno a anglický buldok ztratil uplatnění. Naštěstí pro buldoky i jejich věrné obdivovatele se nepřestalo s dalším šlechtěním a z bojového plemene se podařilo vytvořit skutečně odolného, silného a dominantního psa. V dnešní době je buldok používán jako společenský pes.
U anglického buldoka (stejně jako u většiny molossoidních plemen) se doporučuje velmi vlídná, avšak důsledná výchova. Anglický buldok není plemeno vhodné pro odchov ve venkovním kotci - potřebuje cítit neustálou přítomnost své rodiny, jinak není šťastný. Toto plemeno není náročné na pohyb a gaučové polehávání mu není cizí.
Péče o anglického buldoka není náročná. Doporučuje se pravidelné čištění kožních záhybů v obličejové části speciální vodičkou, pravidelná kontrola uší, kvůli zánětům zvukovodů a cca 1x za týden kartáčování krátké srsti.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - fena 23, pes 25 kg
Výška - 38 - 40 cm
Barva - žíhaná, červená, plavá, žlutohnědá, bílá a skvrnitá
Anglický bulteriér byl vyšlechtěn v 19. století. Vznikl zkřížením anglického buldoka a bílého anglického teriéra. Je výborným bojovým psem a k tomuto účelu byl také původně využíván a šlechtěn. V dnešní době se může využívat i jako hlídací pes a také jako společník. Toto plemeno se původně šlechtilo pouze v bílé barvě, ale tito psi trpěli četnými zdravotními problémy.
Anglický bulteriér je silný, svalnatý pes, který je velmi ostražitý a inteligentní. Tohoto psa je velmi obtížné vycvičit, jelikož bývá občas tvrdohlavý, ale po výcviku poslouchá na slovo. Svému pánovi je naprosto oddaný a k lidem se chová převážně mírně. Tento pes se hodí i k dětem. Anglický bulteriér je velmi živý a aktivní pes, který potřebuje pravidelné vycházky a hodí se spíše pro sportovně založené majitele. Jeho srst má samočistící schopnost a nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Pouze v období línání je potřeba ho pravidelně vyčesávat. Občasnou péči potřebují i jeho oči, ve kterých se usazuje prach a proto je potřeba mu je občas vykapat očními kapkami.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - 24-28 kg
Výška - 53-56 cm
Barva - Základní barva může být čistě bílá, bílá se znaky na hlavě, žíhaná, červená, černě žíhaná, srnčí a trojbarevná.
Bordeauxská doga patří mezi nejstrarší francuzská plemena a původně byla využívána k lovu divočáků. Později našla uplatnění i při pasení býků a bojových zápasech s šelmami a ostatními psy.
Bordeauxská doga je (navzdory svému vzevření) mírumilovný pes naprosto oddaný svému pánovi a jeho rodině. Při správné, včasné a důsledné výchově je to pes vhodný i k dětem. Výchova musí být opravdu důsledná a vedená v mírném duchu. Není vhodné zapojovat agresivitu a zvyšování hlasu. Přes všechnu dobře míněnou výchovu musí majitel počítat s tím, že má velmi dominantního psa, který poslechne příkazy, jen když sám chce.
Bordeaxská doga nepotřebuje pravidelné kartáčování. Díky své krátké srsti je však velmi náročná na nastydnutí a nevyhýbají se jí ani další choroby (jako dysplazie kyčelních kloubů a záněty očí a uší). Je proto nutné počítat se zvýšenými náklady na veterináře.
Země původu - Francie
Hmotnost - fena 45 kg a více, pes 50 kg a více
Výška - fena 58 - 66 cm, pes 60 - 68 cm
Barva - červená a všechny její odstíny, žlutá, maska může být a nemusí
Brazilská fila (někdy také Brazilský mastif) je velký statný pes se samostatným uvažováním. Brazilskou filu by si rozhodně neměl pořizovat nezkušený majitel bez předchozích zkušeností se psy. Brazilská fila je velmi dominantní plemeno v dávných dobách používané k lovu jaguárů, panterů a uprchlých otroků. Při správné výchově, která musí být velmi nenásilná a jemná, přesto však důrazná, se z brazilské fily stává ochránce a miláček rodiny (včetně dětí). K cizím lidem je však víc než odměřená a je třeba před nevyzpytatelným chováním psa chránit i návštěvy.
Při špatném zacházení, po změně majitele či jiném traumatizujícím zážitku se brazilská fila stává velmi nebezpečnou.
Srst je krátká a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Brazilská fila (jako všechna plemena s větší váhou) potřebuje měkké spaní, aby se předešlo nehezkým a bolavým otlačeninám.
Země původu - Brazílie
Hmotnost - fena od 40 kg výše, psi od 50 do 90 kg
Výška - fena 60 - 70 cm, pes 65 - 75 cm
Barva - Povoleny jsou všechny barvy s výjimkou bílé a šedé, může se objevit žíhání na jednobarevné srsti s více či méně tmavými pruhy. Přípustná je černá maska nebo zbarvení bez masky. U všech povolených barev mohou být bílé znaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu.
Bulmastiff je poměrně mladé plemeno. Vzniklo až ve druhé polovině 19. stol zkřížením buldoka a anglického mastifa. Plemeno si zachovalo zuřivost a odvahu buldoka i rychlost a vynikající čich mastifa. Plemeno bylo využíváno nejen k lovu zvěře, ale i k lovu pytláků.
Bulmastif je velmi silný a dominantní pes, který potřebuje důslednou výchovu už od štěněcího věku. Bulmastif nese velmi těžče jakýkoliv náznak hrubosti a agrese, proto je třeba nastolit výchovu sice důslednou, zároveň všek velmi laskavou. Je velmi vhodné budovat láskyplný vztah mezi majitelem a psem od prvního dne, kdy štěně přijde do nové domácnosti. Bulmastif je při správné výchově velmi milý společník a ochránce svého pána a jeho rodiny. Je naprosto nevhodné, aby bulmastifa vodily na vodítku malé děti bez dozoru dospělých. Bulmastif je velmi silný pes, kterého není snadné udržet.
Péče o bulmastifa je velmi náročná z pohledu výchovy. Dále je potřeba dbát na dostatek kvalitní stravy, pohybu a aktivity.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - fena 41 - 50 kg, pes 50 - 59 kg
Výška - fena 61 - 66 cm, pes 63,5 - 68,5 cm
Barva - žíhaná, plavá, červená a tygří + černá maska
Kanárská doga byla vyšlechtěna v 19.století křížením anglických mastifů a bardino machero. V 60. letech 20. století tento pes téměř vymizel, jelikož byly zakázány psí zápasy. Teprve díky psím milovníkům bylo toto plemeno znovu obnoveno a rozšířeno po USA.
Kanárská doga je silný, svalnatý pes, který má velmi silné čelisti. Jeho uši se kupírují. Srst má krátkou, drsnou a přiléhající a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Kanárská doga je velmi nedůvěřivá k cizím lidem a je to vynikající hlídač domu i majetku. Potřebuje pravidelné vycházky a zátěž. Tento pes je velmi oddaný svému pánovi.
Země původu - Kanárské ostrovy
Hmotnost - 38-48 kg
Výška - Pes: 54-65 cm, fena: 52-63 cm
Barva - Základní barva je světle žlutá, která přechází do ružova. Tygří zbarvení na různém základu. Bílé fleky jsou povolené
Plemeno Neapolský mastin vzniklo partně z velkého římského molossa, který doprovázel římské legie v bojích. Neapolský mastin byl nezřídka využíván i při bojích v arénách. Plemeno později dalo základ velké části dogovitých psů. S čistokrevným chovem se začalo mezi lety 1946 - 1949. V roce 1949 byl oficiálně přijat standard plemene.
Neapolský mastin je plemeno velmi náročné na chov. První tři roky života štěněte je třeba se důsledně věnovat nejen výchově, ale i složení stravy a docházkám na pravidelné veterinární kontroly. Jakékoliv zanedbání může mít později vliv na zdravotní stav psa - především u pohybového aparátu. Právě kvůli velmi náročnému chovu není toto plemeno příliš rozšířené.
Neapolský mastin se rád učí a poměrně snadno se cvičí.
Neapolský mastin působí dojmem klidného a vyrovnaného psa. Ke svému majiteli a jeho rodině velmi rychle přilne a je ochoten ho chránit před jakýmkoli nebezpečím. Majitel psa musí mít neustále na zřeteli, že neapolský mastin je dominantí pes, který si chrání své teritorium i před návštěvami.
Srst neapolského mastina stačí přibližně 1x týdně vykartáčovat. Kožní záhyby v obličejové části se doporučují čistit speciální vodičkou. Důležitá je kontrola a čištění uší - předejdete tak nepříjemnému a bolestivému zánětu zvukovodů.
Země původu - Itálie
Hmotnost - fena 50 - 60 kg, pes 60 - 70 kg
Výška - fena 60 - 68 cm, pes 65 - 75 cm,
Barva - hnědá, šedá, žlutá
Stafordšírský bulteriér byl vyšlechtěn v 19. stol. ve Velké Británii zkřížením buldoka a teriéra. Byl využíván převážně k psím soubojům v tajných arénách a k lovu krys. V kontrastu s bojovým využitím, je toto plemeno velmi oddané a nejsou známy žádné útoky na člověka. Při správně vedené výchově se ze Stafordšírského teriéra stává milý a společenský pes, který nedá na svého pána dopustit. Pokud je pes zvyklý od štěněcího věku na děti, dobře snáší jejich hrátky i mnohdy nepříjemné škádlení. Majitel by však nikdy neměl zapomínat na původní bojové určení. Výchova musí být důsledná a musí se psu dát od začátku důrazně najevo, kdo je "pánem smečky".
Stafordšírský teriér potřebuje hodně pohybu a aktivity. Nepotřebuje dlouhé procházky, ale spíš venčení spojené se zábavou - vhodné je aportování, plavání, běh vedle kola, v zimě doprovod běžkařů.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - fena 11- 15 kg, pes 13 - 17 kg
Výška - 35,5 - 40,5 cm
Barva - bílá, rezavá, modrá, černá, žíhaná příp. kombinace všech uvedených barev)
Tosa Inu pochází z Japonska, kde byl v 19. století vyšlechtěn pro speciální druh boje - psí sumo. V souboji bylo úkolem psa povalit svého protivníka a držet na zemi. Nesměl při tom však kousat ani štěkat či vrčet. V současné chvíli se využívá k boji jen nelegálně, chová se hlavně jako společenské plemeno. V zemi svého původu je však využíván i jako policejní pes pro vyhledávání drog.
Tosa Inu je velmi tvrdý a odvážný pes. Je to dobrý hlídač, který chrání jak svoji rodinu, tak své teritorium. Od cizích lidí si drží odstup, je ostražitý až nedůvěřivý. K dětem je tolerantní, stejně tak k jiným zvířatům. Při kontaktu s jinými - zejména bojovně naladěnými psy - je nutné mít Tosa Inu pod kontrolou. Případný souboj by mohl pro protivníka skončit tragicky.
Tosa Inu má rád kontakt se svým okolím, takže není vhodné nechávat ho trvale venku. Je to pes velmi chápavý a vnímavý, takže při výcviku není nutné přistupovat k přísnějším opatřením. Na cvičiště však není vhodné chodit, tosa inu nemá rád drill.
Země původu - Japonsko
Hmotnost - 90 kg
Výška - 55 - 61 cm
Barva - červená, žlutá, žíhaná, černá
Dobrman je psí plemeno vyšlechtěné v Německu v 19. století za účelem obrany a hlídání pána. Je největší z pinčů. Dnes se používá jako služební pes a společník. Dobrman má velmi elegantní postavu - jeho krk je štíhlý, přitom ale velmi dobře osvalený, hlava je nesena vysoko. Hruď má dobrou šířku. Dobrmanova srst je lesklá a hladká, tlapky jsou malé, avšak velmi stabilní, umožňující rychlý pohyb. Uši dobrmanů byly dříve kupírovány, ocasy byly již v mládí zkracovány.
Je inteligentní, vytrvalý, spolehlivý a temperamentní pes, překypující energií. Při náležité důslednosti se lehko vycvičí, pro svoji ovladatelnost a ostrost se dobrman řadí mezi služební plemena. Dobrman se v rodině chová velmi láskyplně, je těsně vázán na svého pána a nerad snáší samotu.
Tento energický pes potřebuje hodně volného pohybu.Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči, dobře zvládá horké podnebí a lze ho chovat i ve městě. Nevýhodou krátké srsti je však náchylnost k nízkým teplotám, kvůli které není dobrman vhodný k celoročnímu pobytu venku (je to možné pouze v případě, že má pes k dispozici zateplenou boudu). U jedinců z nekontrolovaných vrhů se může objevit agresivita a kousání ze strachu nebo při špatném vedení nesnášenlivost vůči jiným psům. U dobrmanů se často vyskytují problémy se srdcem, srdeční choroby a dysplazie kyčelního kloubu.Dožívá se v průměru 12-ti let, ale i dobrmani s vyšším věkem nejsou výjimkou.
Země původu - Německo
Hmotnost - psi 40–45 kg, feny 32–35 kg
Výška - psi 68–72 cm, feny 63–68 cm
Barva - černá s pálením, hnědá s pálením
Rotvajler je středně velká, robustní psí rasa. Zmíněn je už v dobách římské říše. Jméno nese po německém městě Rottweil.
Rotvajler je výborný hlídací pes, ale dnes si ho lidé pořizují i jako skvělého rodinného společníka, pro jeho silnou povahu a vyrovnanost. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností. V minulosti se plemeno používalo při hlídání stád římských legií a později zejména v Německu jako tažné. Řezníci využívali obrovskou sílu a poslušnost pro dopravu vozů masa a pro přepravu tržby pod obojkem. V současné době existují ve společnosti iniciativy snažící se zakázat tzv. bojová plemena, mezi které řadí i rotvajlery. Označení je zavádějící, jelikož pes nikdy nebyl šlechtěn pro boj a povahově se řadí mezi nejklidnější plemena. Problém nastává, pokud majitel nezvládne psa vychovat a dostatečně socializovat. Útočící rotvajler díky své síle představuje výrazně větší nebezpečí než např. jezevčík, který se naopak řadí mezi nejagresivnější plemena.
Rotvajler je středně velký a mohutný pes. Jeho postava je robustní a ukazuje na velkou sílu a vytrvalost.
Rotvajlera je možno vycvičit i jako obranářského psa, přesto (nebo právě proto) však zůstává velmi klidným a na své lidi si nikdy nedovolí. Dokáže velmi dobře vycítit nebezpečí a své lidi chránit za každou cenu, je například běžné, že pokud jste s rotvajlerem na procházce a někoho potkáte, postaví se mezi vás a tohoto člověka. Snaží se vás tímto způsobem chránit pro případ, že by se na vás pokusil někdo zaútočit; v tom případě si můžete být jisti, že vám váš rotvajler pomůže. Neznamená to však, že by byl k cizím nepřátelský; pokud je dobře vychovaný, nechá se od cizích lidí klidně i pohladit, ovšem jen ve vaší přítomnosti.
Rotvajlera by si měli pořídit jen lidé, kteří jsou schopni ho zvládnout a kteří na něj mají dost času.
Pokud rotvajlera nezvládnete, může být nebezpečný a to při jeho tělesné stavbě může být opravdu zlé.
Země původu - Německo
Hmotnost - psi cca 50 kg, feny cca 42 kg
Výška - psi 65–66 cm, feny 60–61 cm
Barva - černá s pálením
Další plemena budou zanedlouho přidána :))
Země původu - USA
Hmotnost - fena 13 - 22 kg, pes 16 - 34 kgVýška - 45-54 cm
Barva - je možné jakékoliv zabarvení - nejčastější je žíhaná
Plemeno Anglický buldok bylo původně využíváno k býčím zápasům v arénách (odtud název bulldog = býčí pes). V roce 1835 však bylo býčím zápasům definitivně odzvoněno a anglický buldok ztratil uplatnění. Naštěstí pro buldoky i jejich věrné obdivovatele se nepřestalo s dalším šlechtěním a z bojového plemene se podařilo vytvořit skutečně odolného, silného a dominantního psa. V dnešní době je buldok používán jako společenský pes.
U anglického buldoka (stejně jako u většiny molossoidních plemen) se doporučuje velmi vlídná, avšak důsledná výchova. Anglický buldok není plemeno vhodné pro odchov ve venkovním kotci - potřebuje cítit neustálou přítomnost své rodiny, jinak není šťastný. Toto plemeno není náročné na pohyb a gaučové polehávání mu není cizí.
Péče o anglického buldoka není náročná. Doporučuje se pravidelné čištění kožních záhybů v obličejové části speciální vodičkou, pravidelná kontrola uší, kvůli zánětům zvukovodů a cca 1x za týden kartáčování krátké srsti.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - fena 23, pes 25 kg
Výška - 38 - 40 cm
Barva - žíhaná, červená, plavá, žlutohnědá, bílá a skvrnitá
Anglický bulteriér byl vyšlechtěn v 19. století. Vznikl zkřížením anglického buldoka a bílého anglického teriéra. Je výborným bojovým psem a k tomuto účelu byl také původně využíván a šlechtěn. V dnešní době se může využívat i jako hlídací pes a také jako společník. Toto plemeno se původně šlechtilo pouze v bílé barvě, ale tito psi trpěli četnými zdravotními problémy.
Anglický bulteriér je silný, svalnatý pes, který je velmi ostražitý a inteligentní. Tohoto psa je velmi obtížné vycvičit, jelikož bývá občas tvrdohlavý, ale po výcviku poslouchá na slovo. Svému pánovi je naprosto oddaný a k lidem se chová převážně mírně. Tento pes se hodí i k dětem. Anglický bulteriér je velmi živý a aktivní pes, který potřebuje pravidelné vycházky a hodí se spíše pro sportovně založené majitele. Jeho srst má samočistící schopnost a nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Pouze v období línání je potřeba ho pravidelně vyčesávat. Občasnou péči potřebují i jeho oči, ve kterých se usazuje prach a proto je potřeba mu je občas vykapat očními kapkami.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - 24-28 kg
Výška - 53-56 cm
Barva - Základní barva může být čistě bílá, bílá se znaky na hlavě, žíhaná, červená, černě žíhaná, srnčí a trojbarevná.
Bordeauxská doga patří mezi nejstrarší francuzská plemena a původně byla využívána k lovu divočáků. Později našla uplatnění i při pasení býků a bojových zápasech s šelmami a ostatními psy.
Bordeauxská doga je (navzdory svému vzevření) mírumilovný pes naprosto oddaný svému pánovi a jeho rodině. Při správné, včasné a důsledné výchově je to pes vhodný i k dětem. Výchova musí být opravdu důsledná a vedená v mírném duchu. Není vhodné zapojovat agresivitu a zvyšování hlasu. Přes všechnu dobře míněnou výchovu musí majitel počítat s tím, že má velmi dominantního psa, který poslechne příkazy, jen když sám chce.
Bordeaxská doga nepotřebuje pravidelné kartáčování. Díky své krátké srsti je však velmi náročná na nastydnutí a nevyhýbají se jí ani další choroby (jako dysplazie kyčelních kloubů a záněty očí a uší). Je proto nutné počítat se zvýšenými náklady na veterináře.
Země původu - Francie
Hmotnost - fena 45 kg a více, pes 50 kg a více
Výška - fena 58 - 66 cm, pes 60 - 68 cm
Barva - červená a všechny její odstíny, žlutá, maska může být a nemusí
Brazilská fila (někdy také Brazilský mastif) je velký statný pes se samostatným uvažováním. Brazilskou filu by si rozhodně neměl pořizovat nezkušený majitel bez předchozích zkušeností se psy. Brazilská fila je velmi dominantní plemeno v dávných dobách používané k lovu jaguárů, panterů a uprchlých otroků. Při správné výchově, která musí být velmi nenásilná a jemná, přesto však důrazná, se z brazilské fily stává ochránce a miláček rodiny (včetně dětí). K cizím lidem je však víc než odměřená a je třeba před nevyzpytatelným chováním psa chránit i návštěvy.
Při špatném zacházení, po změně majitele či jiném traumatizujícím zážitku se brazilská fila stává velmi nebezpečnou.
Srst je krátká a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Brazilská fila (jako všechna plemena s větší váhou) potřebuje měkké spaní, aby se předešlo nehezkým a bolavým otlačeninám.
Země původu - Brazílie
Hmotnost - fena od 40 kg výše, psi od 50 do 90 kg
Výška - fena 60 - 70 cm, pes 65 - 75 cm
Barva - Povoleny jsou všechny barvy s výjimkou bílé a šedé, může se objevit žíhání na jednobarevné srsti s více či méně tmavými pruhy. Přípustná je černá maska nebo zbarvení bez masky. U všech povolených barev mohou být bílé znaky na hrudi, tlapách a špičce ocasu.
Bulmastiff je poměrně mladé plemeno. Vzniklo až ve druhé polovině 19. stol zkřížením buldoka a anglického mastifa. Plemeno si zachovalo zuřivost a odvahu buldoka i rychlost a vynikající čich mastifa. Plemeno bylo využíváno nejen k lovu zvěře, ale i k lovu pytláků.
Bulmastif je velmi silný a dominantní pes, který potřebuje důslednou výchovu už od štěněcího věku. Bulmastif nese velmi těžče jakýkoliv náznak hrubosti a agrese, proto je třeba nastolit výchovu sice důslednou, zároveň všek velmi laskavou. Je velmi vhodné budovat láskyplný vztah mezi majitelem a psem od prvního dne, kdy štěně přijde do nové domácnosti. Bulmastif je při správné výchově velmi milý společník a ochránce svého pána a jeho rodiny. Je naprosto nevhodné, aby bulmastifa vodily na vodítku malé děti bez dozoru dospělých. Bulmastif je velmi silný pes, kterého není snadné udržet.
Péče o bulmastifa je velmi náročná z pohledu výchovy. Dále je potřeba dbát na dostatek kvalitní stravy, pohybu a aktivity.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - fena 41 - 50 kg, pes 50 - 59 kg
Výška - fena 61 - 66 cm, pes 63,5 - 68,5 cm
Barva - žíhaná, plavá, červená a tygří + černá maska
Kanárská doga byla vyšlechtěna v 19.století křížením anglických mastifů a bardino machero. V 60. letech 20. století tento pes téměř vymizel, jelikož byly zakázány psí zápasy. Teprve díky psím milovníkům bylo toto plemeno znovu obnoveno a rozšířeno po USA.
Kanárská doga je silný, svalnatý pes, který má velmi silné čelisti. Jeho uši se kupírují. Srst má krátkou, drsnou a přiléhající a nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Kanárská doga je velmi nedůvěřivá k cizím lidem a je to vynikající hlídač domu i majetku. Potřebuje pravidelné vycházky a zátěž. Tento pes je velmi oddaný svému pánovi.
Země původu - Kanárské ostrovy
Hmotnost - 38-48 kg
Výška - Pes: 54-65 cm, fena: 52-63 cm
Barva - Základní barva je světle žlutá, která přechází do ružova. Tygří zbarvení na různém základu. Bílé fleky jsou povolené
Plemeno Neapolský mastin vzniklo partně z velkého římského molossa, který doprovázel římské legie v bojích. Neapolský mastin byl nezřídka využíván i při bojích v arénách. Plemeno později dalo základ velké části dogovitých psů. S čistokrevným chovem se začalo mezi lety 1946 - 1949. V roce 1949 byl oficiálně přijat standard plemene.
Neapolský mastin je plemeno velmi náročné na chov. První tři roky života štěněte je třeba se důsledně věnovat nejen výchově, ale i složení stravy a docházkám na pravidelné veterinární kontroly. Jakékoliv zanedbání může mít později vliv na zdravotní stav psa - především u pohybového aparátu. Právě kvůli velmi náročnému chovu není toto plemeno příliš rozšířené.
Neapolský mastin se rád učí a poměrně snadno se cvičí.
Neapolský mastin působí dojmem klidného a vyrovnaného psa. Ke svému majiteli a jeho rodině velmi rychle přilne a je ochoten ho chránit před jakýmkoli nebezpečím. Majitel psa musí mít neustále na zřeteli, že neapolský mastin je dominantí pes, který si chrání své teritorium i před návštěvami.
Srst neapolského mastina stačí přibližně 1x týdně vykartáčovat. Kožní záhyby v obličejové části se doporučují čistit speciální vodičkou. Důležitá je kontrola a čištění uší - předejdete tak nepříjemnému a bolestivému zánětu zvukovodů.
Země původu - Itálie
Hmotnost - fena 50 - 60 kg, pes 60 - 70 kg
Výška - fena 60 - 68 cm, pes 65 - 75 cm,
Barva - hnědá, šedá, žlutá
Stafordšírský bulteriér byl vyšlechtěn v 19. stol. ve Velké Británii zkřížením buldoka a teriéra. Byl využíván převážně k psím soubojům v tajných arénách a k lovu krys. V kontrastu s bojovým využitím, je toto plemeno velmi oddané a nejsou známy žádné útoky na člověka. Při správně vedené výchově se ze Stafordšírského teriéra stává milý a společenský pes, který nedá na svého pána dopustit. Pokud je pes zvyklý od štěněcího věku na děti, dobře snáší jejich hrátky i mnohdy nepříjemné škádlení. Majitel by však nikdy neměl zapomínat na původní bojové určení. Výchova musí být důsledná a musí se psu dát od začátku důrazně najevo, kdo je "pánem smečky".
Stafordšírský teriér potřebuje hodně pohybu a aktivity. Nepotřebuje dlouhé procházky, ale spíš venčení spojené se zábavou - vhodné je aportování, plavání, běh vedle kola, v zimě doprovod běžkařů.
Země původu - Velká Británie
Hmotnost - fena 11- 15 kg, pes 13 - 17 kg
Výška - 35,5 - 40,5 cm
Barva - bílá, rezavá, modrá, černá, žíhaná příp. kombinace všech uvedených barev)
Tosa Inu pochází z Japonska, kde byl v 19. století vyšlechtěn pro speciální druh boje - psí sumo. V souboji bylo úkolem psa povalit svého protivníka a držet na zemi. Nesměl při tom však kousat ani štěkat či vrčet. V současné chvíli se využívá k boji jen nelegálně, chová se hlavně jako společenské plemeno. V zemi svého původu je však využíván i jako policejní pes pro vyhledávání drog.
Tosa Inu je velmi tvrdý a odvážný pes. Je to dobrý hlídač, který chrání jak svoji rodinu, tak své teritorium. Od cizích lidí si drží odstup, je ostražitý až nedůvěřivý. K dětem je tolerantní, stejně tak k jiným zvířatům. Při kontaktu s jinými - zejména bojovně naladěnými psy - je nutné mít Tosa Inu pod kontrolou. Případný souboj by mohl pro protivníka skončit tragicky.
Tosa Inu má rád kontakt se svým okolím, takže není vhodné nechávat ho trvale venku. Je to pes velmi chápavý a vnímavý, takže při výcviku není nutné přistupovat k přísnějším opatřením. Na cvičiště však není vhodné chodit, tosa inu nemá rád drill.
Země původu - Japonsko
Hmotnost - 90 kg
Výška - 55 - 61 cm
Barva - červená, žlutá, žíhaná, černá
Dobrman je psí plemeno vyšlechtěné v Německu v 19. století za účelem obrany a hlídání pána. Je největší z pinčů. Dnes se používá jako služební pes a společník. Dobrman má velmi elegantní postavu - jeho krk je štíhlý, přitom ale velmi dobře osvalený, hlava je nesena vysoko. Hruď má dobrou šířku. Dobrmanova srst je lesklá a hladká, tlapky jsou malé, avšak velmi stabilní, umožňující rychlý pohyb. Uši dobrmanů byly dříve kupírovány, ocasy byly již v mládí zkracovány.
Je inteligentní, vytrvalý, spolehlivý a temperamentní pes, překypující energií. Při náležité důslednosti se lehko vycvičí, pro svoji ovladatelnost a ostrost se dobrman řadí mezi služební plemena. Dobrman se v rodině chová velmi láskyplně, je těsně vázán na svého pána a nerad snáší samotu.
Tento energický pes potřebuje hodně volného pohybu.Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči, dobře zvládá horké podnebí a lze ho chovat i ve městě. Nevýhodou krátké srsti je však náchylnost k nízkým teplotám, kvůli které není dobrman vhodný k celoročnímu pobytu venku (je to možné pouze v případě, že má pes k dispozici zateplenou boudu). U jedinců z nekontrolovaných vrhů se může objevit agresivita a kousání ze strachu nebo při špatném vedení nesnášenlivost vůči jiným psům. U dobrmanů se často vyskytují problémy se srdcem, srdeční choroby a dysplazie kyčelního kloubu.Dožívá se v průměru 12-ti let, ale i dobrmani s vyšším věkem nejsou výjimkou.
Země původu - Německo
Hmotnost - psi 40–45 kg, feny 32–35 kg
Výška - psi 68–72 cm, feny 63–68 cm
Barva - černá s pálením, hnědá s pálením
Rotvajler je středně velká, robustní psí rasa. Zmíněn je už v dobách římské říše. Jméno nese po německém městě Rottweil.
Rotvajler je výborný hlídací pes, ale dnes si ho lidé pořizují i jako skvělého rodinného společníka, pro jeho silnou povahu a vyrovnanost. Patří mezi klidná a inteligentní plemena s velkou mírou možné socializace a tolerance vůči okolí. Rotvajleři i přes zažitý názor nejsou zlí a „drsní“ psi, protože pes se stane zlým a drsným pouze v případě, že není svým pánem dobře veden. Rotvajler je vlídný, přátelský a miluje děti, je velmi oddaný, poslušný a rád pracuje. Jeho zjev prozrazuje rozhodnost, chování je sebejisté, nebojácné a pes je pevných nervů. Na své okolí reaguje s velikou pozorností. V minulosti se plemeno používalo při hlídání stád římských legií a později zejména v Německu jako tažné. Řezníci využívali obrovskou sílu a poslušnost pro dopravu vozů masa a pro přepravu tržby pod obojkem. V současné době existují ve společnosti iniciativy snažící se zakázat tzv. bojová plemena, mezi které řadí i rotvajlery. Označení je zavádějící, jelikož pes nikdy nebyl šlechtěn pro boj a povahově se řadí mezi nejklidnější plemena. Problém nastává, pokud majitel nezvládne psa vychovat a dostatečně socializovat. Útočící rotvajler díky své síle představuje výrazně větší nebezpečí než např. jezevčík, který se naopak řadí mezi nejagresivnější plemena.
Rotvajler je středně velký a mohutný pes. Jeho postava je robustní a ukazuje na velkou sílu a vytrvalost.
Rotvajlera je možno vycvičit i jako obranářského psa, přesto (nebo právě proto) však zůstává velmi klidným a na své lidi si nikdy nedovolí. Dokáže velmi dobře vycítit nebezpečí a své lidi chránit za každou cenu, je například běžné, že pokud jste s rotvajlerem na procházce a někoho potkáte, postaví se mezi vás a tohoto člověka. Snaží se vás tímto způsobem chránit pro případ, že by se na vás pokusil někdo zaútočit; v tom případě si můžete být jisti, že vám váš rotvajler pomůže. Neznamená to však, že by byl k cizím nepřátelský; pokud je dobře vychovaný, nechá se od cizích lidí klidně i pohladit, ovšem jen ve vaší přítomnosti.
Rotvajlera by si měli pořídit jen lidé, kteří jsou schopni ho zvládnout a kteří na něj mají dost času.
Pokud rotvajlera nezvládnete, může být nebezpečný a to při jeho tělesné stavbě může být opravdu zlé.
Země původu - Německo
Hmotnost - psi cca 50 kg, feny cca 42 kg
Výška - psi 65–66 cm, feny 60–61 cm
Barva - černá s pálením
Další plemena budou zanedlouho přidána :))
Žádné komentáře:
Okomentovat